Nejčastěji se v tomto kontextu dozvíme, že sklo či kov je z pohledu ekologie výrazně lepší alternativa než-li právě zmíněná plastová láhev. Hlavním důvodem bývá uváděná téměř nekonečná recyklovatelnost a opakovaná možnost použití do stejného typu výrobku. Pokud chceme na tuto otázku odpovědět odborně, je nutné vzít jako bernou minci množství uvolněných emisí CO2 během celého výrobního procesu (tzv. ekvivalent CO2). Tento ukazatel nám říká, kolik daný výrobek přispěje k produkci jednoho z významných skleníkových plynů způsobující oteplování planety. Typický modelový příklad uváděny v odborné publikaci s názvem The Plastic Paradox, facts for brighter future je tvořen skleněnou láhví, hliníkovou plechovkou a PET láhví, a to vždy přepočtenou na stejné množství kapaliny. Jak si tyto materiály tedy stojí? Skleněná láhev znamená dopad 4,8 eq. CO2, plechovka 2,7 eq. CO2 a poslední plastová láhev představuje 1,1 eq. CO2. Jinými slovy skleněná láhev je pro životní prostředí téměř 4,4krát horší než plastová a hliníková plechovka je horší “pouze“ 2,5krát. Proč tomu tak je? Hlavními důvody je hmotnost a energetická náročnost na výrobu skla nebo kovu.
Zdroj: The Plastic Paradox, facts for brighter future, Chris DeArmitt